Domény, DNS, hostingy - jak to funguje

(článek ze dne 04. 12. 2012)

Každý člověk, který vyrábí weby se v tom vyzná, zákazníci ovšem moc ne. Tento člůánek je pro normální lidi, kteří chtějí vědět, jak to celé funguje. Od zakoupení domény až po editaci webové prezentace.

Je váš web je zastaralý? Nezobrazuje se korektně v mobilu? Dost možná je čas na změnu.
Kompletní analýza SEO a přístupnosti, programování webů na platformě ProcessWire.
Zeptejte se, jak co nejefektivněji situaci napravit a držet krok s vývojem webových technologií.

1. Získání a registrace domény pro web

Doménu (=doménové jméno) si musíte koupit. Není to drahé, roční poplatek se pohybuje zhruba kolem 150 Kč. Doménu si kupujete od tzv. registrátorů. Je jich celá řada, já většinou využívám služeb Forpsi.com. Vybírejte takového, který poskytuje službu DNSSEC.

Problém může nastat, když si název domény vybíráte. Většina doménových jmen je totiž již obsazená. Ne na všech fungují nějaké weby. Někteří internetoví podnikatelé skupují zajímavá jména domén proto, aby je následně prodali za vyšší ceny. Musíte tedy trochu přemýšlet. A pokud jste zcela na začátku svého podnikání, pak doporučuji při volbě názvu své firmy nebo produktu brát ohled i na to, zda si můžete koupit doménu s odpovídajícím jménem.

Pokud Váš název domény je dvou a víceslovný, doporučuji zároveň koupit variantu 'bez pomlčky', kde slova na sebe přímo v názvu navazují (např. mujprodukt.cz) i variantu 's pomlčkou' (např. muj-produkt.cz). Pokud chystáte i expanzi do zahraničí (nebo prostě chcete být 'evropští' či 'nadnárodní'), tak byste si měli koupit kromě české domény s koncovkou 'cz' i doménu 'eu' nebo 'com'. Té koncovce za tečkou se říká TLD - doména nejvyššího řádu.Váš seznam domén se tak začíná rozrůstat (mujprodukt.eu, muj-produkt.eu, mujprodukt.com, muj-produkt.com). Můžete si koupit i domény 'info', 'name', a mnohé další obecné či národní TLD.

Proč? Pokud považujete svoji firmu či produkt (službu) za hodně důležitou či unikátní, pak máte nejpíš zájem na tom, aby se za rok, až začne opravdu fungovat, někdo jiný nerozhodl založit web s podobným názvem a nezačal Vám konkurovat a mást klienty, které jste tak pracně získali;-)

Domény kupujete u registrátora, jemu za ně vlastnictví doménového jména platíte. Většinou začnete tím, že si u vybraného registrátora vytvoříte účet v němž pak své domény spravujete. Co míním slovem 'spravujete'?

Předně určujete, jaké jsou Vaše údaje jako vlastníka (=držitele) domény, je Vám jako osobě (nebo firmě) přiděleno jednoznačné identifikační číslo.

Toto je hodně důležité: Pokud si podobné věci neumíte nebo nechcete zařizovat sami, svěříte je nějaké firmě a ta všechny potřebné kroky udělá za Vás. Dejte si pozor, aby doménu registrovala na Vaše jméno a nikoli z pohodlnosti na svoje. Pokud nejste vedeni jako držitel domény, pak doména není Vaše, ale toho, kdo je jako držitel uveden. Všechny důležité informace o doméně, jejím držiteli, technickém správci, serveru, kde jsou data webu aj. jsou k dispozici v tzv. WHOIS - u českých domén se můžete pro kontrolu podívat např. do registru http://www.nic.cz.

Dalším krokem bude využívání hostingových služeb - ve správě domény také nastavujete tzv. DNS záznamy, tedy informace, na jakém serveru jsou uložena data Vašeho webu a jaký server se stará o Vaše e-maily.

2. hosting, aneb kde jsou data webu

Doména je jen adresa, aby na ní ovšem bylo něco vidět, je třeba mít webovou prezentaci (= website). Tu tvoří html stránky (= web pages), obrázky, databáze, příp. též emailové schránky, atp. - tedy data. Jejich soubory jsou uloženy na disku počítače, tzv. serveru. Tento server je umístěn v 'datovém centru', tedy místnosti technicky řešené tak, aby servery byly jako v bavlnce a napojené na co nejrychlejší datovou linku. Odtud se pak Vaše webová prezentace šíří celým internetem. Server vlastní a stará se o něj 'hostingová společnost', tedy firma, která nabízí 'hostingové služby'. Takových firem je nepřeberné množství, jejich služby se liší jen v detailech, pro běžné potřeby nepříliš podstatných.  Rozdíly se projeví až když vznikne nějaký problém, nebo máte speciální požadavky. Můžete mít i vlastní server a místo v datovém centru si pronajmout. Můžete mít i tzv. virtuální server, což je softwarově oddělená část fyzického počítače. Pro běžné potřeby bohatě vystačíte s normálním hostingem.

Je třeba zmínit, že existují i různé hostingové služby poskytované zdarma, cenou je nutnost strpět zpravidla různé reklamy na 'svých' stránkách.

Hostingové služby objednáváte nezávisle na tom, kdo je registrátorem domény. Většina registrátorů ovšem hostingové služby rovněž nabízí. Informace o tom, na kterém serveru jsou umístěna data Vašeho webu je uložena v tzv. DNS záznamech domény. K tomu slouží především tzv. A záznam, což je IP adresa serveru. DNS záznamy jsou uloženy v databázi 'Name serverů' (= NS). DNS záznamy i výběr name serveru určujete právě u registrátora domény. Tuto možnost poskytují registrátoři svým klientům zdarma.

3. webová prezentace

Webovou prezentaci tvoří především html stránky. Na nich je zobrazován text, obrázky, případně další typy obsahu. Jednoduché weby si vystačí s tzv. statickými stránkami. Statické stránky jsou napsány v čistém html (mohou využívat též javascript nebo Flash apod.), nenačítají svůj obsah z databáze. U většího, nebo často aktualizovaného webu je praktické data ukládat do databáze a 'dynamicky' nabízet obsah na základě 'dotazu' - tedy adresy té které stránky. Zároveň je praktické využívat pro změny a doplňování obsahu stránek nějakého přívětivého prostředníka. Běžný provozovatel webu nemá důvod umět psát html kód. Takovým prostředníkem je nějaký druh redakčního systému. Jednoduché ale propracované redakční systémy nabízí řada hostingových společností jako bonus ke svým službám. Existují i zdarma dostupné redakční systémy v rámci různých freehostingových služeb. Nevýhodou je, že nemáte kontrolu nad uložením svých dat, máte k dispozici jen administrační rozhraní redakčního systému. Pokud Vám to nevadí, je taková možnost pro Vás ideální.Jen prosím pozor na nabídky, které Vám zpočátku zdarma poskytnou vyšší míru komfortu, aby Vás po zkušební době upozornili, že pokud nezačnete platit, komfort se sníží. Převést svůj web jinam už nebude v tu chvíli nijak pohodlné, protože k vlastním datům nemáte přístup (tedy k nahraným obrázkům, textům v databázi apod.).

Redakčních systémů a dalších programů pro správu webového obsahu je obrovské množství. Některé zdarma, jiné za peníze. Vyznat se v tom, co který doopravdy umí a jak snadno se Vám bude používat, není jednoduché. Srovnávat je není účelem tohoto článku. Jejich obecnou nevýhodou je ovšem nadbytečná složitost (zvláště když od nich chcete trochu víc než jen vydávání článků).

Osobně jsem si jich celou řadu testoval a s některými pracuji v rámci správy webů svých klientů. Sám jsem si také jeden naprogramoval (pracovně mu říkám Domino), abych měl naprostou kontrolu nad tím, co dělá a zároveň jej mohl bez jakýchkoli omezení doplňovat o potřebné nové funkce.

Pokud si nevystačíte s typickým webem složeným z článků, nebo jinak běžného typu obsahu, neobejdete se bez programátora, který vyrobí web (= fronted) včetně administračního rozhraní (= backend) přesně podle Vašich požadavků na zakázku.

Nedílnou sočástí webu je vedle jeho obsahu i vzhled. Tím se zabývají webdesigneři. V pokročilejších webových aplikacích je obsah webu (data) víceméně nezávislý na jeho vzhledu. Přesto je praktické, když programátor s webdesignerem umí efektivně spolupracovat.

Pokud jste zvolili některý z bezplatných redakčních systémů, najdete nejspíš i řadu předpřipravených vzhledů (zadarmo nebo zpoplatněných). Stačí si vybrat.

4. správa webu

Pokud chcete mít funkční web, můžete si všechno zařídit sami. Je-li pro Vás ovšem čas příliš cenný a nemáte chuť se všechno potřebné učit, najmete si někoho, kdo to zařídí za Vás a navíc se o web může podle Vašich pokynů průběžně starat. Může to být šikovný student stejně jako velká firma. Výhody i nevýhody jsou nabíledni.

Pokud máte web programovaný na zakázku, požadujte po programátorovi i průběžnou správu. Jen on totiž přesně ví, co jak funguje. Kdokoli další se bude muset v jeho programovém kódu vyznat, a to nebývá právě snadné. Téže funkčnosti se dá dosáhnout bezpočtem různých způsobů a každý programátor má své zvyklosti, které nemusí jiný rychle pochopit (neboli přechod od jednoho programátora k jinému znamená peníze navíc). Výhodnější jsou v tomto ohledu frekventovanější bezplatné redakční systémy, které tedy i leckdo zná a dokáže se v jejich kódu orientovat.

Protože nakonec vše závisí na konkrétních lidech, jejich přístupu a schopnostech, platí zde tak jako kdekoli jinde staré dobré pravidlo: 'dobří koně se nepřepřahají'.

Na závěr malá praktická rada - pokud to nutně Váš web nevyžaduje, nezavádějte na něm diskuzní fóra. Nejprve dá hodně práce je 'rozběhnout' a pak dá spoustu práce je 'udržet na uzdě' (a eliminovat spammery). Bývá praktičtější paralelně vytvořit stránku nebo skupinu třeba na Facebooku a tam všechny diskuze směrovat.

O Váš web se mohu kompletně postarat.

Problematika je velmi, velmi široká a zcela záměrně jsem ji v tomto článku drasticky zredukoval:-)

Město Klatovy - informační web

This website uses cookies to ensure you get the best experience on our website